Rozhodnutí, zda se domácnosti vyplatí investovat do solárních panelů, závisí především na tom, jaká doba návratnosti je pro domácnost přijatelná.

Výpočet vychází z předpokladu, že domácnost má minimální roční spotřebu 1500 kWh. Podle něj je možné na takovou spotřebu naddimenzovat elektrárnu o výkonu 1 kWp.

„V téměř 70 % případů našich zákazníků se spotřeba pohybuje v rozmezí 3500 – 5500 kWh. Z našeho odborného hlediska je instalace fotovoltaiky nejideálnější, pokud je spotřeba vyšší než 2000 kWh za rok.“

Přestože pro většinu domácností je klíčovým faktorem návratnost celé investice, pro některé jsou solární panely atraktivní také jako čistý obnovitelný zdroj energie (OZE), který vyrábí elektřinu bez produkce CO2 nebo jiných skleníkových plynů.

„Fotovoltaická instalace nabízí svému majiteli také sociální přidanou hodnotu. A ta může být někdy vyšší než finanční. Lze to docela dobře přirovnat k třídění odpadu v domácnosti. Pokud se rodina rozhodne začít třídit, nestojí ji to prakticky nic a může ušetřit několik eur za vývoz odpadu.“

Domácnost, která se rozhodne pro solární panely, musí být podle něj také připravena změnit své zvyky. Má-li být investice do fotovoltaiky co nejlépe využita, bude nutné přeorganizovat spotřebu elektřiny na slunečné období, investovat do akumulace, nahradit některé spotřebiče úspornými atd.

„Aby investice do fotovoltaiky měla pro domácnost skutečnou hodnotu přínosu, předpokládá se, že instalovaný systém pokryje alespoň polovinu průměrné denní spotřeby domácnosti. Vzhledem k tomu, že spotřeba jako taková není rovnoměrná ani během dne, natož v různých měsících roku, nezáleží na tom, jaký výkon a typ zařízení si majitel zvolí.“

Instalace v síti může pokrýt zhruba 25 až 40 % spotřeby domácnosti. Bateriové systémy by také mohly pokrýt celou spotřebu, ale při výkonech a kapacitách nad 60 % se výrazně zvyšují investiční nároky na bateriovou sestavu.

V každém případě jsou solární panely výhodou v domácnostech s vysokou spotřebou elektřiny, kde mohou být úspory díky fotovoltaice zajímavé z finančního hlediska, a tím i celková návratnost systému kratší.